V sedmdesátých letech 20. století začala systematická práce s hledáním horského pasteveckého psa, který je dnes známý jako tornjak. Jejich potomci téměř vyhynuli. Několik nadšenců se proto v té době pustilo do hledání psů a fen, se kterými by mohli začít chov a jednou pro vždy toto plemeno ustálit.
Jejich výběr jak vzhledu, tak povahy, vycházel z církevních zápisků o těchto psech z roku 1067 a 1374. A podařilo se. Dnešní tornjak je tedy skutečně takový, jaký byl i před téměř tisícem let. Je to silný, pevný a skoro kvadratický pes. Vícebarevný či dvoubarevný s hustou a dlouhou srstí s charakteristicky nošeným bohatě osrstěným ocasem. Hlava, uši, přední část nohou a tlapy mají kratší hustou srst. Na jiných místech měla být srst dlouhá a vytvářet hřívu na krku, zároveň je dlouhá srst i na trupu, zadní části nohou a ocasu.
PŘEDEVŠÍM JE TO PASTEVEC
Tornjaci jsou pastevečtí psi a svou práci - hlídání stáda ovcí - dělají dodnes. Nicméně jako ostatní pastevečtí psi jsou i tornjaci v dnešní době pořizováni spíše jako hlídači pozemků svých majitelů anebo jako domácí mazlíčci. Jsou také výbornými kamarády dětem. Milují je a jsou v jejich společnosti nadmíru opatrní a trpěliví. Mnoho těch, kteří s tornjakem vyrostli, si pro své děti opět volí tornjaka jako prvního psího kamaráda.
Tornjak je pes, který žije venku a tak ho i matka příroda stvořila, aby zvládal všechny nepřízně počasí. Z tohoto důvodu je jeho srst takříkajíc samočistící. Sama se velmi rychle čistí a z kožichu rychle vypadávají cizí tělesa. Blátivé místo, kde se před chvílí tornjak válel, je plné suchého bláta a pes odchází, jako bychom ho právě vyčistili. Hustá podsada chrání jak před chladem a větrem, tak zůstává téměř až suchá, když pes vyleze z vody.
DOBROSRDEČNÍ, ALE...
Povahu má typickou pro pastevecké psy: mírnou, dobro-srdečnou. Především jsou klidní a mají rádi řád a harmonii. Ke členům rodiny jsou něžní a emotivní. Pokud jsou správně socializováni, jsou i tolerantní k cizím lidem mimo své teritorium. Jejich teritoriální pud je totiž velmi silný jako u všech pastevců.
Jsou sebevědomí a samostatní, a tak pokud se kolem jejich teritoria začíná dít něco neobvyklého, ihned začnou se zájmem vše sledovat a v případě potřeby se chovat obranářsky. Hlídací pud není třeba u těchto psů nijak vyvíjet, přichází sám s tím, jak pes dospívá.
Tornjak je smečkový pes. Smečka ale funguje dobře, pokud všichni znají pravidla, která musí být jasná a jednoznačná. Tornjaci pravidla uznávají, pokud jsou jim prezentovaná způsobem, který odpovídá podstatě pasteveckého psa. Jinak se každé pravidlo pokusí změnit ve svůj prospěch. Tedy je důležité psa vychovávat - komunikovat s ním srozumitelně a vždy vytrvat a porušení pravidel usměrnit, případně potrestat (ne fyzicky!, ale psovi ukázat, jak pravidlo dodržet).
POTŘEBUJE JASNÁ PRAVIDLA
Toto plemeno je výrazně dominantní nad jinými psy. U tornjaka se musí vědět, kdo je hlavní vůdce "smečky", kdo je ve všem první. Velkou roli samozřejmě tedy hraje majitel. Když je pevné ruky (tedy trvá na dodržování pravidel), psi budou klidnější a bude mezi nimi méně roztržek.
Oficiální popis tornjaka zní: Typický dospělý tornjak je klidné, na pohled lhostejné zvíře, ale velmi bdělý hlídací pes. S blízkými osobami je nadmíru emocionální. Pokud žije ve smečkách s více psy, prokazuje výrazné sociální vazby. K cizím osobám a zvířatům není zpravidla výrazně agresivní. V situacích, které to vyžadují, napadá i o dost silnější protivníky. Přitom působí opatrně, ale na druhou stranu je uvolněný, vytrvalý a dokáže být velmi nepříjemný v konfliktních situacích.
Tornjak je původně z centrální části Bosny a Hercegoviny, z hory Vlasić a okolních kopců
- První oficiální zmínka je z roku 1067 v církevních dokumentech, plemeno je podstatně starší
- První oficiální popis je z roku 1981 z bývalé Jugoslávie. Po jejím rozpadu se plemeno snažilo zaregistrovat jako své i Chorvasko, kam se rozšířil ve 20. století.
- Dnes plemeno známe jako bosensko hercegovinsko chorvatského ovčáckého psa - tornjaka. Standard byl FCI zaregistrován 5. 10. 1990.
- Do Česka byl první tornjak přivezen v roce 2012. Šlo o fenu a ta zahynula. První odchov se podařil až v chovné stanici Tor Bohemia v roce 2014.
Plemeno bylo 7. 11. 2017 uznáno FCI, zařazeno zůstalo ve II. skupině
Text: Jasmína Petlach STANDART: https://www.cmku.cz/cz/seznam-plemen-159/403
